Sokolky na jarmarku a na rozhledně 2016

Po dlouhé době se nám sešel konečně termín výletu vhod pro všechny členky – sobota 21. 05. 2016.

Za velkého nadšení jsme rozhodly nejprve navštívit vyhlášený jarmark v nedaleké obci Mlékosrby.

Letos pořádání této mlékosrbské lidové veselice s jarmarečními stánky, atrakcemi, přehlídkou staré techniky, předvedením historických uniforem, zvyků a tradic již dosáhlo šťastného čísla 7. Počasí přálo všem účastníkům, dobrá nálada a úsměvy zdobily každého bez rozdílu věku. Pochodily jsme, pokoukaly jsme, obdivovaly i kouzelníka s jeho triky, vyfotily se na památku, ochutnaly místní speciality, pořídily pár dárků, drobností pro radost.

Následoval automobilový přesun přes Nový Bydžov, Hořice a Miletín na vrch Zvičina – hlavní cíl našeho výletu. Cesta nám ubíhala krásnou Podzvičinskou krajinou, kterou si oblíbil nejen spisovatel Karel Václav Rais. Menší vesničky se starými, ale krásně opravenými, roubenými chaloupkami, oblé kopce, lesy, louky s pastvinami, na obzoru v mlhavém oparu se jemně rýsovaly vrcholky Krkonoš.

Projely jsme velmi opatrně mezi sem tam splašenými cyklisty, jedoucími neřízeně z horního konce obce nebo až od rozhledny, a na první dobrou zaparkovaly nahoře na vrcholku Zvičiny v nadmořské výšce 671 m.  Nahoře nás čekala návštěva nejen poutního kostela sv. Jana Nepomuckého z roku 1706, který byl postaven

na místě bývalého dřevěného kostelíku z roku 1584, a několikrát opravován.

Z parkoviště jsme se vydaly jižním směrem dolů na vyhlídková místa po zelené a modré turistické značce (TZ). Výhledy nezklamaly navzdory malému oparu v dálce. Sešly jsme na silničku a míjely krásnou kapličku se sochou bílé Panny Marie s dítětem, která tu stojí od roku 1838. Jen jsme se opět nestačily uhýbat více či méně zdvořilým cyklistům (rozdíl v nich je v tom, že zdvořilý cyklista poděkuje za uvolnění cesty, ten druhý ne a je schopen vás i srazit). Na rozcestí pod Zvičinou jsme sledovaly už jen zelenou TZ a cyklistů se tu zdárně zbavily. Podél lesa na dalším rozcestí Perná-U Kříže nás zelená TZ vedla dolů lesem až na cestu

před osadou Březina a tady jsme přecházely na červenou, samozřejmě TZ, ne na semaforu! Po červené TZ

až k Lázním pod Zvičinou se šlo příjemně po rovině.

Budova bývalých lázní se tu stala rodinným hotelem a infocentrem, nabízí tu zdarma výhledy na Krkonoše, a v ceně pobytu zahrnuje různé činnosti a sportovní vyžití na čerstvém a zdravém vzduchu. Nás zaujal výběh s lamami na kraji lesa.  Od lázní se už jen pomalu stoupalo vzhůru lesní pěšinou stále po červené TZ až

na odpočinkové místo zvané „V Sedle“ s malou svačinou z vlastních donesených zdrojů. Vrcholky Krkonoš a krajina blízkého okolí jako zákusek byly k vidění zdarma. Snažily jsme se zdárně zdolat další výškové metry směrem ke Zvičině. Zpestřením byla zastávka u Masarykovy studánky z roku 1923. Kdo by čekal najednou v lese u cesty kamenného draka s červenými drápy, který hlídá vytékající pramínek vody..  Jenže v momentě naší návštěvy v době sucha toho asi moc na hlídání neměl. Voda chyběla i tady.

Pár fotek na památku, jak jsme si hrozného draka ochočily, a pokračování opět stále vzhůru. Stopadesát výškových metrů se prostě vyjít muselo zpět až na vrchol Zvičiny. Poslední pár metrů po louce se startem pro paragladisty a byly jsme na parkovišti.

Závěr výletu na Zvičině patřil ještě výstupu na rozhlednu v Raisově chatě po 65 schodech. Malé zklamání nad chybějícími popisky, nevymetenými pavučinami na okenních sklech vyvážil rozhled po nejbližší krajině.

Po domluvě jsme se rozhodly pro osvěžovací zastávku v Miletíně. Pozdní oběd v místní radniční restauraci nám přišel vhod chuťově a s příjemnou obsluhou, co nás všechny usadila do VIP salonku. Sladkým zakončením byla ochutnávka místní speciality – miletínských modlitbiček, a jejich nákup pro své nejbližší doma.  Na náměstí v cukrárně u Erbenů nám vyšly vstříc s dobrou kávou a nějakým sladkým pokušením – vše velmi dobré a za mírné ceny.  Pak už jen následovala cesta domů s pocitem krásně stráveného dne nejen v přírodě.

Ušly jsme za zhruba 2 hodiny výletním tempem trasu v terénu 6 km a sestoupaly a nastoupaly svorně 280 m výškových metrů (z 670 m. n m. v. na nejnižší bod 436 m. n m. v. a zase zpět na 670 m. n m. v.)